O princezně Gerardýně (part two)

14. května 2017 v 16:34 | evžen |  gay
- no comment -




Frank stále neztrácel naději. Ve spěchu ztrhal vyšívané závěsy z Gerardovy postele, záclony z oken a vyraboval skříň, načež to všechno svázal dohromady a vytvořil tak dlouhé, relativně pevné lano (a zničil tak několik cenných rób, ale boa bylo důležitější). Celé to přivázal ke skobě u okna - takové té, co se záhadně vyskytuje ve všech pohádkách přesně tam, kde ji potřebujete, aniž by sloužila nějakému jinému účelu - a shodil dolů. Provizorní lano naštěstí dosáhlo až k zemi.

"Rychle!" zavelel Frank a oba se spustili dolů. Frank byl na zemi relativně rychle, zato Gerardovi to trvalo, jednak proto, že na takový fyzický výkon nebyl zrovna vhodně oblečen, ale především proto, že každou chvíli zastavoval a nadával Frankovi do bezcitných ignorantů bez špetky pochopení pro značkové oblečení.

"Sebrals té věci moje boa??" vyštěknul, jakmile se konečně dostal dolů. Oba se automaticky podívali Boženiným směrem, ale tu už Gerardova opeřená šňůra dávno nezajímala. Boa se válelo na zemi vedle oskoruše, trochu ožužlané, ale jinak nepoškozené.

"Miláčku můj! Co ti ta hrozná věc provedla?" zvolal Gerard a vrhl se k němu.


"Hele, přestaň říkat Božence věc!"


"Božence? Proč mu říkáš Boženka?"


"Proč bych neříkal? Moje klisnička si zaslouží krásné jméno."

Gerard se srdečně rozesmál.

"Klisnička? Spíš kůň, ne? Čum, má koule."

Frank se sehnul a podrobil místo výskytu Boženiných genitálií podrobnému výzkumu. "No fakt, ty vole. A já mu říkal hodná holka."

Gerard ho přátelsky poplácal po zádech.

"Omyly se stávají. Teď můžeme vyrazit. Jenom si něco vyřídím," řekl a zmizel ve sklepě, kde se naposled slastně nadechnul chemikálií. Zůstal by tam mnohem dýl, ale Frank ho popadl za paži a vytáhl zpátky na nepříjemně ostré denní světlo.

"Žádné ředidla! Když budeš hodnej, koupím ti ve městě kostku haše."

Gerard se přestal vzpírat a věnoval stále velkým zásobám ředidla poslední lačný pohled. Už se zdálo, že můžou konečně vyrazit, ale Frank usoudil, že v minisukni bude Gerard nápadný, tak mu půjčil svoje rezervní kožené kalhoty. Vypadal v nich tak dobře, že skoro uvažoval, jestli ta minisukně přece jenom nebude bezpečnější, ale Gerardovi se už nechtělo převlíkat, tak sedli na Boženu, připraveni vyjet. Kůň se pod nimi vzepjal, takže Frank, který si doteď udržoval od Gerarda heterosexuální dvaceticentimetrový odstup řečenou mezeru nedobrobolně zredukoval na nulu (i když si velice rychle zvyknul). Gerard se lišácky usmál a zacukal obočí, což jeho druh žel bohu ze své pozice nezpozoroval. A jeli.

Na jednorožčím hřbetě hravě překonali sérii zrádných propastí, šterku a lávových proudů. Když začaly první stroze funkcionalistické domky znehodnocovat panenskou přírodu, už padal soumrak. Do města dorazili asi hodinu po západu slunce. Pod pláštíkem tmy se spolu s Boženou plížili postranními uličkami, což nebylo vůbec lehké, v případě, že se chtěli vyhnout všem levným šlapkám, neonacistickým gangům a rádoby drsným teenagerským partičkám.

"Kam že to vlastně jdeme?" otázala se princezna Gerard, když už bloudili dobrou půlhodinu.

"Schováme se u Mikeyho. Od něj mám Boženu."

"U Mikeyho Waye?"

"Jo, ty ho znáš?"

"Je to můj bratr." Frank vytřeštil oči.

"Bratr? Jako princ Michael? Myslel jsem, že umřel na syfilis." Gerard se zasmál.

"No jasně, asi tak, jakože já studuju na internátě v zahraničí. Monarchie je prohnilá, Fronkie. Speciálně moje matička vypustí z úst cokoliv, jenom aby nemusela přiznat, že z jejích synů vyrostli líní anarchisti."

"Zajímavý. A přestaň mi říkat Fronkie, jmenuju se Frank."

"Ale notak, Fronkie, dyť je to roztomilý," řekl Gerard a našpulil rtíky.

"Není a přestaň!" vyštěknul Frank, třebaže nebyl pes (ale štěnátka miloval). Bohužel, vyštěknul to moc nahlas, což by možná nebyl takový problém, kdyby ze všech skupin lidí, kterým se chtěli vyhnout, nepostával na rohu ulice zrovna neonacistický gang.

"Ehh, Fronkie - "

"Gerarde!"

"Franku, přestaň ječet, nebo - nebo vlastně nemusíš, už je asi stejně pozdě," zašeptal Gerard roztřeseným hláskem a začal couvat. Frank se pomalu otočil tam, kam Gerard třeštil oči, aby zjistil, proč je třeští, ale jakmile to zjistil, přál si, aby se neotáčel a místo toho vzal hned nohy na ramena. Teď už bylo pozdě.

"A helemese, teplej páreček," počal se svým rádoby drsným výkladem vyholený týpek obřích rozměrů, pravděpodobně jejich boss.

"Myslím, že jsme teplý zrovna jako ty. Třicet šest a půl stupně," odseknul mu Gerard, kterému se kdesi podařilo vyhrabat zbytky ztraceného sebevědomí. Frank se kousnul do jazyka a vrhnul po něm vražedný pohled, poněvadž nijak netoužil skončit s natrhlým rtem a několikanásobnou zlomeninou, stejně jako netoužil dostat hodinovou přednášku na téma "Proč je homosexualita nemoc, která ohrožuje nejen tradiční lidské hodnoty, ale rovněž lidstvo samotné". I když ta několikanásobná zlomenina by mu asi byla milejší. Týpek nakrčil čelo, jakoby tu informaci zpracovával. Pak Gerarda popadl za límec košile a přitisknul ho ke zdi.

"Tak hele, ty bukvice," začal a pokynul svým dvěma nohshledům, kteří ho oba chytili za jednu paži, abych nemohl nic dělat. "Jestli si myslíš, že ze mě můžeš dělat vola, tak seš na omylu."

"Myslím, že matička Příroda už to stihla udělat za mě," pokračoval Gerard ve své argumentaci, což asi vážně neměl dělat - a Frank by mu to byl řekl, kdyby mu jeden z nácků nezacpal pusu - protože vzápětí schytal ránu do obličeje. Hned na to se strhla rvačka. Frank už se neudržel, vyprostil se ze sevření dvou nohshledů a z plných plic zařval:

"Ty zrůdo, rozmažeš mu řasenku!" Načež sám uštědřil arcináckovi ránu do ksichtu. Nejvíc ze všeho toužil po tom mu taky rozmazat řasenku, aby poznal, co je to pravá bolest, ale nácci se bohužel nemalujou. Pak už to šlo ráz na ráz. Dva zbylí skinheadi zřejmě zapojili své mozkové závity natolik, aby jim došlo, že jejich boss čelí protiútoku a tím pádem by mu měli pomoct. V důsledku toho schytal Frank tři rány do břicha, jednu do obličeje (původně měli být dvě, ale druhý nácek byl poněkud pomalejší) a konečně taky jednu do rozkroku. Radši se ani nepokoušel zjišťovat, jak je na tom Gerard. Zkrátka, vypadalo to bledě, tak bledě, že už se skoro začalo schylovat k té několikanásobné zlomenině, kterou by ostatně Frank pořád přetrpěl radši, než přednášku o nebezpečí homosexuality. Když tu najednou se ozval dusot kopyt a pronikavé zaržání, doprovázené ještě pronikavější sprškou třpytek a duhové plazmy, která celý neonacistický gang oslepila a srazila na kolena. To si na Boženě, která předtím našla jeho pololegální půjčovnu jednorožců po čichu, hrdinně přicválal Mikey. Frank s úlevou vydechl, čehož ovšem okamžitě zalitoval, poněvadž ho díky tomu rozbolel hrudník.

"Díky Bohu!" Zvolal spontánně Gerard. Mikey povážlivě nadzvedl obočí.

"Boha neuznávám, protože si ho nezvolil lid a tím pádem je to prakticky diktátor, takže o Bohu přede mnou laskavě nemluv. A jestli tohle bude někdo zapisovat, doufám, že napíše Bůh s malým b, aby bylo vidět, že k němu nechovám sebemenší respekt."

"Ach, já zapomněl, že ses dal k marxistům. Jak myslíš, tak teda díky Kájovi s Béďou" Mikey přešel jízlivou poznámku svého anarchistického bratra bez povšimnutí, poněvadž anarchista byl pořád lepší, než kapitalista.

"Tak vzhůru, soudruzi, máme spoustu práce! Musíme zorganizovat revoluci!"

Frank byl Mikeyho náhlými záblesky rudé ideologie poněkud zmaten, poněvadž ho neměl šanci dostatečně poznat, když si půjčoval Boženu - docela totiž spěchal - a tak se tázavě podíval na Gerarda, který ale jenom pokrčil rameny a vydal se za svým socialistickým bratrem, který se momentálně choval docela buržoazně, když se sám vezl na jednorožci a své soudruhy nechal jít pěšky.

Jakmile se ocitli v polobezpečí Mikeyho pololegální půjčovny jednorožců, která ovšem disponovala celkovým zápachem, Frank si zhluboka vydechnul a následně se nadechnul, čehož pro tentokrát nelitoval jenom jednou, nýbrž dvojnásob, poněvadž ho jednak opět rozbolel hrudník a druhak mu plíce místo normálního vzduchu zaplnil odporný smrad, sestávající částečně z všudypřítomného jednorožčího trusu, který páchnul nachlup stejně jako koňský, možná ještě hůř, a štiplavého kouře, sloužícího jako alarm a obranný systém v jednom, který, jak Mikey později vysvětlil, se Boženě podařilo spustit, když ho hledala. Ale pak už měl všech těch zlomků a násobků plné zuby, tak se na to všechno vykašlal a zavřel oči ve snaze usnout. To se mu dařilo skoro úctyhodné tři vteřiny, než ho bratr jeho budoucího snoubence, nebo minimálně milence, praštil do ramene.

"Správný revolucionář zůstává bdělý! Vstávat, soudruhu, musíme plánovat!" Zvolal odhodlaně a nemilosrdně přitáhnul zpátky ke stolu Gerarda, který chtěl využít momentu nepozornosti a nenápadně se vytratit. Frank mezitím horečně přemýšlel, jak z toho vybruslit.

"K čemu vlastně potřebuješ socialistickou revoluci, když jsou komunisti právě u moci?"

"Taky nebude tady, ty hlupáčku," odvětil Mikey zlověstně, možná až příliš zlověstně, na někoho, kdo byl od hlavy až k patě pokrytý třpytkami.

"Mám v plánu zvrhnout monarchii." Při zmínce o monarchii Gerard ožil.

"Myslíš mámu s tátou?!"

"Jo, přesně ty myslím. Jdeš do toho se mnou, soudruhu?"

Gerardovi zasvítily oči a Frank si povzdechnul (tentokrát si dal pozor, aby přestal včas, než ho zase rozbolí hrudník), protože mu bylo jasné, že se té šarády bude chtě nechtě muset účastnit. Utěšoval se tím, že třeba alespoň bude mít příležitost přijmout od Gerardových rodičů požehnání k jejich sňatku. Jestli mu ho udělí dobrovolně nebo si ho bude muset vydobýt, to už bylo vedlejší.

"Se ví, soudruhu! Kdy vyrázíme?"

V tomto momentě si Frank pomyslel, že by se do toho snad mohl nějak vložit a případně ovlivnit jistá rozhodnutí.

"No, co se týče mě, jsem docela unavený, takže - "

"Vyrazíme okamžitě!" Zvolal hrdě Mikey, ještě o něco hrději povstal a už trochu míň hrdě se praštil hlavou o poličku, na které se vedle Džungle, Komunistického Manifesta, Utopie a Slunečního státu skvěl Marxův Kapitál, který se teď povážlivě zakymácel.

"Zasrané kapitalistické poličky," zamumlal si pod vousy Mikey a mnul si bolavý zátylek.

"Nezoufej, nemáme co ztratit, jen naše okovy!"

Frank si už málem začal myslet, že to mluví nějaký Mikeyho osobní robot, sestrojený výhradně utlačovaným proletariátem, ale vzápětí mu došlo, že to nabízí svému bratru emocionální podporu princ Gerard. Už nebylo východiska. Frank si ze zoufalství loknul z flašky zelené, kterou sebral z kredence - docela se divil, že není červená - a pro sebe si zanotoval:

"Lidi, třeste se, železný muž běhá po lese... my jsme Black Sabbath, utikáme z Ruska na západ... nohy nakřivo, na prdeli srp a kladivo... "

"Co je to blek sabat?" Otázal se za všech okolností bdělý Mikey.

"A přestaň pít, potlačuje to uvědomělost."

"Uvědomělost, jo? A gin vítězství nahodou nemáš?"

"Náhodou mám."

"Tak si tu sračku nech a dones mi něco pořádnýho," hlesl Frank, který už byl ze všech událostí toho dne tak zmatený, že bychom mu snad i mohli prominout jeho náhlou potřebu se opít.

"Na to zapomeň, musíme přece zorganizovat revoluci!"

Frank se už už chystal vzít sám sebe skleněnou lahví po hlavě, ale Gerard mu v tom duchapřítomně zabránil tím, že mu ji sebral.

"Noták, Fronkie, bude to zábava! A nasereme tím spoustu lidí!"

"Tak fajn, no," poddal se nakonec Frank s tím, že stejně nemá na výběr. A zatímco oba bratři nadšeně chystali věci na cestu, odlil si do přenosné nádobky ještě trochu vodky, poněvadž zelená došla. Člověk by neměl nic nechávat náhodě.

Když opustili polobezpečí pololegální půjčovny jednorožců, byla už venku naprostá tma. Šlapky už povětšinou někam zalezly a rádoby drsné partičky teenagerů teď nejspíš v skrytu domácí izolace popíjeli kakao a sledovaly Večerníček. Pokud jde o ten neonacistický gang, všichni jeho členové už se sice probrali z duhového omámení, ale pořád měli v očích třpytky, takže v době, kdy tříčlenná výprava mladých revolucionářů vyjížděla z města, zrovna pronásledovali nějakého nebohého zatoulaného turistu v domnění, že je to nelegální přistěhovalec. Strážní na velké Trumpově zdi byli zrovna tak družní, jak se od správných socialistů očekává - kouřili spolu, pili spolu náhražkovou kávu, nadávali spolu na vše možné a většinou spolu i spali, poněvadž tu stále existovaly nějaké ty základní lidské potřeby a ženy v řadách strážních tvořili zanedbatelné minimum, zkrátka dělali všechno možné, vyjma toho, co dělat měli.

Když všichni tři dorazili k zámku, jež sloužil za domov "té prohnilé monarchii", tedy Mikeyho a Gerardovým milujícím rodičům, bylo už skoro ráno. Frank byl nejenom příšerně unavený, ale taky notně podnapilý, poněvadž ho cestou tak unudily Mikeyho budovatelské řeči, že na ex vypil všechen alkohol, co mu ještě zbyl a opět tím dokázal, že anarchie je sice v praxi naprosto nerealizovatelná, zato však bolestně upřímná.

"Frenkýý, vstávej, už jsme tady!" Gerard do Franka laškovně strčil za účelem ho probudit, což mělo ovšem za následek pouze to, že se realitu nevnímající Frank v sedle nejdřív naklonil na stranu a pak po hlavě sletěl na zem. Naštěstí měkkou.

"Darling!" Zvolal Gerard jazykem, který se v očích jeho bratra jevil jako beznadějně kapitalistický a vrhl se za Frankem. Kdyby si to první rozmyslel, možná by nemusel skončit visící hlavou dolů, s nohou zaháknutou v třemeni. Mikey obrátil oči v sloup tak teatrálně, že by se před ním celý herecký štáb Titanicu musel stydět a nedobrovolně se ujal role pečující matky. Poněkud neohrabaně vytáhnul Gerarda zpátky a Franka zapřáhnul do otěží. Pak se s lehkostí pracující dělnické třídy vyhoupl zpět do sedla svého vlastního koně, který nesl jméno Noam Karl Fidel Che Castro Guevara Engels, které ostatně nebylo nijak šokující a pobídl Boženu, aby jela za ním, protože jeho dva jezdci toho z různých nejmenovaných důvodů nebyli schopní. Božena se ochotně vzepjal a cvalem uháněl za Mikeyem, celý šťastný, že se může teplit s Noamem Karlem Fidelem Che Castro Guevarou Engelsem.

Jakmile vjeli do přilehlé vesnice (Mikey moudře usoudil, že pravdu je třeba nejdřív rozšířit mezi proletariát, který pak stávající systém rozloží zevnitř), namířil si to mladší z bratrů k domku prvního nic netušícího poddaného. Božena s dvěma zbylými členy výpravy zůstal stát kousek vedle, s kymácejícím se Frankem, kterého Gerard narovnal pokaždé, když úhel jeho náklonu překročil 45 stupňů, aby již nemohlo dojít k předchozí zoufalé situaci. Ne že by se snad Gerard nevyžíval ve spontánních skocích za láskou svého života, ale teď se vedle nich místo měkké trávy nacházela hromada hnoje a Gerard už opravdu netoužil po dalším zničeném kousku oblečení.

Mikey zatím tvrdě pracoval na šíření socialismu. "Dobrý den, soudruhu, smím vám položit několik otázek?"

Zarostlý muž pokročilého věku se zamyšleně poškrábal na bradě, která se ztrácela kdesi hluboko pod vrstvou šedivého plnovousu. "No, proč by ne, mladíku, sem s tím."

A Mikey začal se svým důkladně připraveným a propracovaným systémem dotazů, který měl za účel zjistit, jak je dělník spokojený s životními podmínkami a případně mu vsugerovat, že s nimi vlastně vůbec spokojený není. Gerard se v jednu chvíli tolik zaposlouchal do působivé demagogie svého bratra, až malém nestihl Franka včas narovnat do pravého úhlu. Bohužel, dělník s plnovousem byl podle všeho nadmíru šťastný a nenechal si to vymluvit. Tak se Mikey odhodlaně přesunul k dalšímu stavení, v přesvědčení, že narazil na vyjímku, nebo na kapitalistu. I u matky tří dětí se ovšem setkal se stejným pozitivním ohlasem - dokonce na cestu vyfasoval kus švestkového koláče a balíček Orbitek.

Takhle obešel ještě několik dalších domů, kde mu jako nejhorší stížnost na monarchii byl sdělen fakt, že minulý rok přesunuli vánoční trhy na jiné datum kvůli technickým problémům, což přinutilo velké množství lidí si původní datum v kalendáři škrtnout a přepsat a to přece esteticky nevypadá vůbec dobře. Mikeyho pomalu začaly opouštět ideály, které v něm vzklíčily už v raném věku, když se rozhodl od rodičů utéct, protože jeho bratr naprosto nespravedlivě dostával vyšší kapesné. Ale měl zatraceně tuhý kořínek, tak si řekl, že nebude na škodu obejít ještě pár domů. Gerard, poté, co Franka už po milionté první narovnal do pravého úhlu, seznal, že tohle bude nadlouho a opatrně s Boženou popojel pryč od páchnoucí hromady hnoje (i když ne tak páchnoucí, jako Mikeyho půjčovna jednorožců) směrem k prostornému keři u brány, kde kromě Boženy zaparkoval i Noama Karla Fidela Che Castra Guevaru Engelse, načež sám sebe spolu s Frankem, který už se dokonce dokázal pohybovat sám, zaparkoval do keře.

Mikeymu bylo zatím už po stodvacáté druhé sděleno, že všechno je v nejlepším pořádku a nikdo nikoho neutlačuje. Že by se ve svých rodičích přece jenom mýlil? Samosebou si to nechtěl připustit, ale nakonec mu nic jiného nezbylo. Jako v transu se usadil na dřevěný špalek a začal ukusovat švestkový koláč. Původně zvažoval, že nemá jiného východiska, než se předávkovat Orbitkama, ale to nakonec zavrhl, protože si nebyl tak úplně jistý, jestli je jed na krysy ve žvýkačkách dostatečně silný, aby si poradil i s člověkem. Po chvíli jeho chmurné myšlenky přehlušil nezaměnitelný zvuk klapání podkov o dlažbu. To k němu na Boženě, v závěsu s Noamem Karlem Fidelem Che Castro Guevarou Engelsem, přiklusal jeho bratr, na kterého byl zezadu nalepený Frank, s úsměvem, který naznačoval, že se v mezičase měli příležitost v tom keři blíže seznámit.

"Já - já vůbec nevím - " začal Mikey přerušovaně, s jazykem modrým od trnek.

"No tak, bráško, to bude dobrý. Pojď, půjdem za mámou a tátou."

A Mikey byl najednou rád, že má za kým jít. Váhavě se vyškrábal do sedla Noama Karla Fidela Che Castra Guevary Engelse, kterého v duchu překřtil na Fufíka a rozjel se za Boženou směrem k zámku.

Bylo to srdečné shledání. Král s královnou po vyslechnutí příběhu svých synů malém uronili slzu. (Teda, král ji uronil doopravdy​, ale královna byla drsňačka a on to před ní nechtěl dát najevo.) Frank s Gerardem dostali požehnání k sňatku (morálka šlechtického dvora prošla během nepřítomnosti obou synů celkovou modernizací - například už jim došlo, že homosexualita není smrtelná choroba) a Mikey dostal vlastní pokojíček, poněvadž předtím se o něj musel dělit se svým bratrem.

A tak si tam dlouhá léta žili, šťastní jak lázeňské veverky, dokud nepřišel strýček Mengele se svou armádou arcinácků a všechny je nezabil. Ale to nevadí, protože se všichni nakonec setkali v pekle a tam spolu žili šťastně i po smrti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdo vyhraje?

Buržoazie 44.4% (12)
Dělnická třída 55.6% (15)

Komentáře

1 emo-and-kawaii emo-and-kawaii | Web | 20. října 2017 v 17:36 | Reagovat

Já su lesba

2 rawrXD rawrXD | 28. října 2017 v 11:03 | Reagovat

jj ja su taky lesba

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama